Česká Lípa - Střelnice - Kursk: putování ve stopách železných drah východní Evropy

Stav zboží: Stav zboží vidíte na přiložené fotografii.

Popis zboží: Autor s humorem sobě vlastním popisuje své cesty do Ruska (resp. do Sovětského svazu), kde se seznámil se svou budoucí ženou, od roku 1988. Celá kniha je doplněna množstvím obrázků kreslených přímo autorem. ... Autor s humorem sobě vlastním popisuje své cesty do Ruska (resp. do Sovětského svazu), kde se seznámil se svou budoucí ženou, od roku 1988. Celá kniha je doplněna množstvím obrázků kreslených přímo autorem. Ať už vysloveně oddechových, zobrazující reálie současné i minulé nebo vysvětlující jednotlivé pojmy. Celá trasa jednotlivých cest je pak dokumentována mapami, které na sebe navazují. V České republice vůbec první knižní pojednání o cestování po železnicích na území bývalého Sovětského svazu. Celkem na čtenáře čeká devět kapitol s různými tématickými okruhy. První kapitola "Hrdina Dukelský" popisuje první autorovu cestu z České Lípy-Střelnice přes Prahu, Čop, Lvov, Kyjev a Moskvu do Kursku, uskutečněnou v roce 1988. Následuje kapitola "Alexandr Sergejevič mi rozumí", pojednávající o výletu z Kursku do Sankt Petěrburgu. Třetí kapitola "Smutno je mi ve Vltavě" pojednává o návratu do České Lípy, opět ve stejné trase jako v případě první cesty. Dále kniha pokračuje "Moskevskou inspekcí" popisující nejen dopravní zajímavosti zmíněného velkoměsta a "Krymským výpadem" líčícím zajímavý výlet na Krym okořeněný trolejbusovým provozem Simferopol – Jalta. Sedmá kapitola "Wariant Wroclawski" představuje další možnost železničního cestování do Kursku, tentokrát přes území Polska a Běloruska. Stachanovské doby na železnici nabízí kapitola osmá a v té poslední, s výmluvným názvem "Náš prezident řekl, že...", se pak čtenář seznámí ještě s další trasou vedoucí opět přes Polsko a Bělorusko, okořeněnou zajímavostmi z druhé jmenované země. Svým stylem, originálními ilustracemi i formátem kniha zapadá do řady autorových úspěšných publikací "Už dlouho nejel žádnej vlak" (1999) a "Vlakopis Lužický" (2004). zobrazit více